Historie sboru
| ZÁSAHY HISTORIE |
Z dějin města
Město Strážnice bylo založeno kolem poloviny 13. století a dostalo název podle své funkce- střežení moravských hranic s Uhrami.
Ve středověku tudy vedla důležitá obchodní cesta, po níž v období válek směřovaly hlavní nápory nepřátelských vojsk.
Toto osudové poslání přineslo městu nepředstavitelné útrapy a život pod neustálou hrozbou válečného nebezpečí formoval
po staletí také osobní rysy obyvatel.
Jak prokázaly nejnovější výzkumy, Strážnice vznikla z několika původně samostatných osad.
Za nejstarší část lze považovat areál na okraji města, kde se později židovské obyvatelstvo.
Dalšími částmi bylo Nové město a Německá ulice.
Všechny osady byly kolem poloviny 14. století sjednoceny do městského útvaru.
Časem ze Strážnice vyrostlo největší město v této části Moravy a jedno z největších moravských měst vůbec.
Největší rozkvět prožívala Strážnice v 16. století, které znamenalo klidné období bez válek.
Za vlády prozíravého rodu pánů z Žerotína vznikaly řemeslnické cechy, rozvíjel se obchod a proslulé bylo i školství.
Z náboženského hlediska převládaly ve městě dvě vyznání, evangelické a českobratrské.
Ze zemědělské výroby bylo důležité vinařství, strážnická vína se vyvážela i za hranice země.
Klidné časy, vyplněné tvořivou prací a budováním města, přerušil v roce 1605 ničivý vpád uherských povstalců, při němž Strážnice úplně vyhořela.
Tato pohroma předznamenala století ničivých válak, které Strážnici přivedly na cestu pozvolného úpadku. Obyvatelstvo velmi zchudlo, také vzhled města se proměnil.
V obživě převažovala zemědělská výroba, která dala Strážnici přívlastek „rolnické město.“
V 18. století dostávalo město silně konzervativní charakter a v dalším vývoji zaostávalo za jinými slováckými městy.
Strážnice odmítla železnici i průmysl, ale stále zůstávala důležitým střediskem feudální i církevní správy i školství.
Teprve od druhé poloviny 19. století nastává nový rozvoj města, které se později stalo významným kulturním centrem, především v souvislosti s pořádáním folklorních festivalů.
Nově vydaná monografie o dějinách města, vydaná při příležitosti 700. výročí první písemné zmínky o Strážnici,
přinesla mnoho nových údajů a vyzvedla její pohnuté dějiny i někdejší význam.
Poučení z historie bychom však měli promítnout do budoucnosti a usilovat o to,
aby se ze Strážnice stalo vzhledné město s moderní kulturou, které by se líbilo jejím obyvatelům a přilákalo každoročně také hodně návštěvníků.
Dr. Jiří Pajer
Ohně a hašení v 17. a 18. století
Strážnice zažila v minulosti celou řadu velkých požárů, které významným způsobem poznamenávaly vzhled města.
Značná část města shořela v roce 1605, v roce 1652 založili uherští žháři oheň, který spolu s kostelem, školou a špitálem zničil také většinu městských domů.
Ani v následujících letech se situace nelepšila, velké požáry jsou zaznamenány v letech 1663, 1683 a 1704.
Také v průběhu 18. století oheň několikrát zničil podstatnou část města.
Příčiny požárů byly různé – žhářství, neopatrnost při manipulaci s ohněm, blesky.
Velké škody vznikaly zejména při vpádech nepřátelských nájezdníků, kteří požáry záměrně zakládali.
K šíření požárů přispívaly rovněž střechy ze slaměných došků a otevřená ohniště v domech. Při větším větru se pak požár bleskurychle rozšiřoval.
Požáry znamenaly v kterékoliv době obrovské nebezpečí, proto se dávno před vznikem hasičských sborů snažilo obyvatelstvo měst i vesnic o přípravu k organizovanému hašení ohně.
V minulosti patřilo k povinnostem jednotlivých řemeslnických cechů i hašení požárů.
Z roku 1740 je znám strážnický požární řád, který uděloval cechům úkoly.
Podle tohoto řádu muselo být na radnici připraveno 12 kožených a plátěných košů a tzv. fajerháky, určené ke strhávání hořících došků.
V jednotlivých domech měly být železné špice a ruční stříkačky. Bednáři měli za úkol dodat k městským branám, mlýnům a ke každé studni velké dřevěné kádě, které zaplňovali vodou mlynářští pomocníci.
Koláři připravovali zásoby žebříků. Požáry se vyhlašovaly zvonem na věži.
Při požáru měl každý cech přesně stanovený úkol – koláři a bednáři přemisťovali na místo požáru žebře, tesaři a kováři sráželi pomocí pantoků a seker střechy a dřevěná stavení,
ševci fajerháky strhávali hořící došky, krejčí a tkalci hasili vodou z kožených měchů, ruční stříkačky obsluhovali řezníci a pekaři.
Velké požáry v historii města Strážnice
1605 – vpád uherských povstalců vedených knížetem Bočkajem, shořela větší část města
1621 – povstání uherské šlechty, shořela větší část města
1652 – dva najatí uherští žháři založili oheň na 3 místech současně, v krátké době vyhořel kostel s věží, zvony, škola, špitál a většina městských domů (114 domů vyhořelo, 115 zůstalo)
1663 – vpád Turků a Tatarů na území města, kteří vypálili předměstí
1703 – shořelo 181 domů
1718 – vypukl ničivý požár v Židovské ulici, který se rozšířil na celé město, při požáru shořelo 324 domů, kostel s věží, radnice s archivem,
jediná část města, které se požár vyhnul, bylo Staré město, netrvalo však dlouho a vyhořela i část Starého města, při tomto ohni shořelo 40 domů
1737 – z neopatrnosti kouřícího vojáka vznikl požár, při kterém shořelo 117 domů
1745 – vznikl požár v Židovské ulici a rozšířil se i na ostatní části města, shořelo 80 domů
1747 – vyšlehl oheň v Rybářské ulici, který se dále rozšířil na náměstí, při tomto požáru shořelo 135 domů
1747 – hořelo ve Starém městě, kdy shořelo 70 domů a sklizeň obilí
1749 – vypukl požár v Německé ulici, který se dále rozšířil na ulici Bednářskou a Suchý řádek, při tomto požáru vyhořelo 105 domů
1753 – vznikl požár na Újezdě neopatrností děvečky, při kterém vyhořelo 97 domů a panský dvůr
1824 – velký požár města, který založili ze msty vojáci v Židovské ulici
1833 – požár v Německé ulici, při kterém shořelo 50 domů
Hasičské sbory na Moravě a ve Strážnici
Vůbec první hasičský sbor na Moravě byl založen v roce 1861 ve Fulneku.
Tento sbor byl německý, za první opravdu český sbor na Moravě je považován sbor založený v roce 1871 ve Velkém Meziříčí.
V následujících letech se počet hasičských sborů rychle zvyšoval, v roce 1874 jich bylo na Moravě 16, o sedm let později již 82.
Roku 1883 se podařilo vytvořit Českou ústřední jednotu moravsko-slezských dobrovolných sborů, postupně se upravoval také poměr hasičstva k pojišťovnám,
byl zřízen Invalidní fond při Všeobecné podporovací pokladně, sestaven služební řád, stanoven stejnokroj a další nutné organizační záležitosti.
Roku 1896 je zaznamenáno na Moravě a ve Slezsku již 822 sborů se 23 000 členy, hasičská jednota byla přejmenována na Českou ústřední jednotu hasičskou markrabství moravského.
První hasičský spolek ve Strážnici byl založen v roce 1881.
Tento spolek byl německý, jeho členy byli úředníci ze zámku, měšťané a židé. Spolek disponoval stříkačkou, kterou zaplatil velkostatkář Auspitz, příspěvek 100 zl. dal hrabě, koše na vodu věnovalo město a židovská obec.
Tento spolek byl ale v roce 1891 rozpuštěn.
V zápětí byl zásluhou dr. Jaroslava Kouteckého založen nový sbor, tentokrát už český.
Ustavující schůze se konala 15. července 1893.
Zakládajícími členy byli; Jan Horný, dr. Jaroslav Koutecký, Emanuel Kuča, Jan Machálek, František Paravičiny, Josef Pitl, František Svoboda, dr. Karel Vyskočil.
Na ustavující schůzi vznikly stanovy sboru, které 24. července 1893 schválil obecní výbor města Strážnice.
V tomto roce bylo 37 členů činných a 18 přispívajících. Předsedou sboru byl zvolen Valentin Navrátil, náčelníkem dr. Jaroslav Koutecký, 1. podnáčelníkem Josef Davidek, 2. podnáčelníkem Antonín Kauer.
Roční příspěvek přispívajících členů byl schválen 2 zl., splatný byl ve dvou půlročních lhůtách.
Také je odsouhlaseno,aby dobrovolná jednota hasičská přistoupila k Ustřední jednotě moravsko-slezských dobrovolných hasičských sborů v Brně, k níž valná většina hasičských spolků náleží.
Dne 5. srpna 1893 byla strážnická jednota zapsána v Brně.
V květnu 1894 jednají představitelé sboru a města o zakoupení nové stříkačky s příslušenstvím.
Po jednání se zástupci firmy Smekal v Čechách je objednána dvoukolová stříkačka s příslušenstvím: 8 m savic, 200 m hadic, 24 kusů sekyrek,50 kusů znaků, 2 dvouhlasné trubky a 15 píšťalek.
Vše za smluvený obnos 1050 zlatých. Dále je objednáno 57 kusů přileb, zdarma je k této zakázce zhotoven nápis na hasičské skladiště a spolkové razítko.
Největší částku peněz na zakoupení stříkačky – 900 zlatých, zapůjčila občanská záložna.
Koncem 19. a počátkem 20. století vyvíjel sbor aktivní činnost.
Během první světové války činnost sboru ochabla, 4 členové činného mužstva ve válce padli.
V nových podmínkách Československé republiky vstupuje sbor v roce 1921 do organizace Čs. červeného kříže.
V roce 1930 byla sboru předána nová automobilová stříkačka a hasičská zbrojnice.
Obojí bylo pořízeno z prostředků města a země Moravskoslezské. V tomto období dosáhl sbor největšího rozmachu.
V roce 1930 měl sbor 38 členů činných a 200 přispívajících.
Podle dochovaných zápisů z roku 1936 měl sbor za 43 leté trvání pouze tři náčelníky: 1. dr Jaroslav Koutecký – advokát-10 let, 2. František Baňouch –mistr kominický –30 let, 3. Antonín Priger – mistr kolářský.
Předsedou sboru byl 27 roků František Cigánek – soukeník a dlouholetý starosta města. Od roku 1931 je předsedou Emanuel Píštělka,řídící učitel v.v.
Za 43 roky činnosti sboru se konalo 48 řádných a mimořádných valných hromad a 265 výborových schůzí.. Kromě hašení ohňů a drobných technických zásahů,bylo součástí činnosti sboru také zabezpečování poskytnutí první pomoci při úrazech.
Válečné období
Za německé okupace byla značně omezena, nebo zcela zrušena činnost všech spolků, fungujících před válkou. Rovněž hasičstvo bylo zasaženo organizačními změnami.
Zrušit hasičské sbory si okupanti nemohli dovolit, protože protipožární ochrana významných objektů byla důležitá i pro ně.
Ve sborech ale ustala vzdělavatelská činnost, nejvyšším orgánem se stal 15.5.1939 Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě, ze všech místností knih a razítek muselo zmiznout vše, co připomínalo bývalou Československou republiku.
Z vývěsek a nástěnek se musely odstraňovat bývalé znaky, legionářské obrazy či plakáty,rovněž byly upravovány spolkové prapory.
Podle vládního nařízení z 18.12.1941 přešlo veškeré udržování požární ochrany a výzbroj zbrojnic na obce.
Zbrojnice byly označovány německými nápisy – Feuerwehr Gerätehaus. Během války bylo devět členů strážnického hasičského sboru uvězněno, pět z nich zahynulo v koncentračních táborech.
Poválečné období
Když v 50. letech byly zakázány všechny náboženské organizace (Omladina, Orel apod.) přecházeli členové Orla většinou do řad hasičstva. Stejně tomu bylo i ve Strážnici.
Tehdejší velitel Antonín Lacina je rád přijal do řad hasičů. Věděl dobře, že jde o zdatné mladé lidi, kteří měli kázeň, disciplínu a plnili dané úkoly na výbornou.
Další roky toho byly opravdu důkazem. Muži patřili mezi nejlepší nejen v tehdejším veselském okrese, ale i v kraji Gottwaldov.
V roce 1954 se tvoří družstvo žen, které pak několik desítek let patří mezi nejlepší v gottwaldovském kraji, později v kraji Jihomoravském. Stejně je tomu i s družstvy žáků, žaček a dorostu.
Jako vedoucí se osvědčují Marie Surá – Krůtilová, Ludmila Stanislavová – Strejčková, Milada Šmachová – Procházková., Jan Mička a František Racek, Petr Jamný, Jan Sasín.
V 50. letech působí při sboru divadelní soubor, který režíroval František Gajda ze Starého města. V té době vzniklo mnoho kulturních programů, divadelních představení, scének
a kupletů. Když vznikl soubor Danaj, část členů přešla do souboru. V roce 1966 upadl zájem o kulturní činnost a divadelní soubor přestává fungovat
Představitelé sboru od jeho založení
Předseda:
Valentin Navrátil –profesor
František Matula
Starosta:
František Cigánek – soukeník a starosta
Emanuel Píštělka – řídící učitel v.v.
Náčelník:
Dr. Jaroslav Koutecký – advokát
František Baňouch – mistr kominický
Starosta:
Antonín Prieger – mistr kolářský
Eduard Zdražil – pekař
František Racek – sedlář
Jan Bobčík – mechanik
Jindřich Rybecký – ekonom
Vítězslav Nedorostek – hasič
Velitel:
Antonín Lacina – cestář
František Svinka – stolář
František Stanislav řidič
Pavel Stanislav - zámečník
Martin Mikulka - soustružník
Ing. Michal Vajčner - hasič